Stres je možné rozdělit z kvantitativního a kvalitativního hlediska na čtyři typy. Jedná se o eustres, distres, hypostres a hyperstres. Za eustres považujeme normální stres, který nás motivuje a stimuluje k vyšším nebo lepším výkonů.
Distres je pravý opak eustresu. Jedná se o typ stresu, který je pro člověka velmi škodlivý. Většinou jej způsobují přehnaně zatěžující situace. V konečném důsledku může u člověka vyvolat nejrůznější onemocnění či dokonce smrt. Oba zmíněné typy mají stejnou chemickou povahu. Čím se ovšem liší je způsob, kterým na ně reagujeme.
Za slabší formu stresu považujeme hypostres. Lidský organismus si na tento typ stresu dokáže bez větších problémů zvyknout, adaptovat se. Opakem hypostresu je hyperstres. Ten představuje hranici adaptability. Způsobuje selhání a to jak fyzické, tak i psychickém. Může mít na svědomí lidské zhroucení a v konečném důsledku také smrt. Stres můžeme dále dělit podle typu stresoru. Toto členění je blíže popsáno na stránce „Příčiny stresu“.
Stres nemá na lidský organismus pouze negativní vliv, ale může mít i vliv pozitivní a motivovat člověka k dosahováním lepších výsledků. Další členění stresu je tedy na pozitivní a negativní. Pozitivní stres v nás vyvolává napětí a vzrušení, což je potřebné k tomu, abychom se mohli těšit z mnoha životních situací. Negativní stres je nadměrný, dlouhotrvající a může mít negativní účinek na duševní, fyzické a duchovní zdraví člověka. V případě, že pocit hněvu, flustrace, strachu a smutku nebudete nijak řešit, můžete podlehnout různým onemocněním, které mohou vést až k úmrtí.
Dále rozlišujeme chtěný a prodlužovaný stres. Chtěný stres je stres, který si člověk sám úmyslně vyvolává. Vyvolává stav změněného vědomí, překročení dosavadních hranic možností a zvyšuje také sebedůvěru. Za takový stres můžeme považovat třeba skok padákem, hlubinné potápění či vysilující vysokohorská túra. Prodlužovaný stres je protahovaný a čím déle trvá, tím je větší pravděpodobnost vzniku psychosomatických onemocnění.