Vyhoření by se dalo definovat jako důsledek nerovnováhy vzniklé mezi profesním očekáváním a profesní realitou. Ovšem definic, které popisují syndrom vyhoření, existuje několik, všechny se ale shodují v tom, že se jedná o psychický stav, prožitek vyčerpání.

Důležitou roli také hraje emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a celková únava. To, stejně jako všechny ostatní složky syndromu vyhoření, vychází z chronického stresu, který má svůj původ nejčastěji v pracovní činnosti. To se týká především těch profesí, které jsou spojené s velkou odpovědností, vysokými nároky a s vážnými následky v případě omylu.

Příznaky

K příznakům syndromu vyhoření, které jsou patrné především v poslední fázi procesu, patří zejména únava, deprese a úzkost, také poruchy paměti a soustředění. Dále jsou to pak poruchy spánku, různé tělesné potíže související s trávicím traktem, dýchací soustavou či sexualitou. Dále se projevuje nespokojenost a neschopnost uvolnit se. U některých lidí se navíc začne projevovat tendence k návyku na psychoaktivních látkách jako je alkohol nebo tabák. V neposlední řadě dojde k poklesu sebedůvěry a poruchám v interpersonálních vztazích.

Syndrom vyhoření hrozí především lidem, kteří jsou při práci v neustálém kontaktu s jinými lidmi. Jedná se především o lidi pracující ve zdravotnictví, sociální pracovníky, učitele, policisty, ale také manažery, programátory či architekty.

Fáze

K vyhoření nedojde jen tak znenadání, naopak je to výsledek dlouhého procesu, který tvoří tyto fáze:

1. fáze nadšení, kdy je pracovník z práce nadšený, překypuje elánem a energií. V práci nachází uspokojení, proto je ochoten ji vše obětovat.

2. fáze stagnace je jakési procitnutí, pracovník zjišťuje, že nic není tak ideální, jak se ze začátku zdálo.

3. fáze frustrace započne ve chvíli, kdy pracovník začne pochybovat o smyslu své práce. Většinou je tato fáze spojena se špatnými zkušenostmi s nadřízenými či klienty.

4. fáze apatie následuje po delší době frustrace. V této fázi pracovník vykonává pouze nejnutnější povinnosti, do práce chodí pouze proto, že ji považuje za přísun peněz.

5. fáze vyhoření, poslední stádium, ve kterém se na pracovníkovi již projevují příznaky syndromu vyhoření. Pracovník prochází emocionálním i tělesným vyčerpáním.

Léčba

Samozřejmě lepší, než samotná léčba, je prevence. U té je velmi důležitý postoj člověka ke své práci. Zaměřit byste se přitom měli na několik důležitých bodů. Práce by pro vás neměla být to hlavní v životě, zároveň byste ale měli v tom, co děláte, pociťovat nějaký smysl. Ovšem nejdůležitější je mít sociální podporu, kterou vám poskytne rodina a přátelé. Důležité je také mít nějaké koníčky a zájmy.

Významnou roli tedy hraje zdravý životní styl. K tomu, abyste se cítili lépe, vám mohou pomoci různé doplňky stravy. Vyzkoušet můžete například ženšen, který má pozitivní vliv na vitalitu a působí proti únavě. Dobrým pomocníkem může být také chlorella, která podporu imunitní systém a je skvělým zdrojem vitamínů a minerálních látek.

Pokud se dostanete až ke konečné fázi procesu vyhoření, je nejlepší svěřit se do péče profesionálů, tedy psychologů či psychiatrů.